28. DUBEN 2017

27.04.2017 23:50

 

KALENDARIUM

 

Události 28. dubna

 

Česko

  • 1900 – V Libni vyrobena první česká lokomotiva.
  • 1950 – V ČSR proběhla „akce P“ – likvidace řeckokatolické církve.
  • 1867 – se české korunovační klenoty navrátily z Vídně, kam byly odvezeny za prusko-rakouské války, trvale do Prahy.

 

Svět

  • 1611 – Založena Univerzita svatého Tomáše ve filipínské Manile, nejstarší stále fungující univerzita v Asii.
  • 1628 – Spojeneckou smlouvou s Francií byla ukončena švédská válka, čtvrtá fáze třicetileté války. To vedlo k zahájení švédsko-francouzské války.
  • 2001 – Z kosmodromu Bajkonur odstartovala ruská kosmická loď Sojuz, na jejíž palubě byl mimo jiné i první vesmírný turista Dennis Tito. Na oběžné dráze strávil 7 dní 22 hodin a 4 minuty.

 

Narozeni 28. dubna

 

Česko

Michal Jan Josef Brokoff (28. dubna 1686 Klášterec nad Ohří – 8. září 1721 Praha) 

Byl český sochař, syn Jana Brokoffa, bratr Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Jako umělec začínal v otcově dílně a dále se vzdělával u dalších pražských řezbářů, zejména u F. O. Quitainera. Po otcově smrti se stal představeným rodinné dílny, po nějaké době přenechal vůdčí místo bratrovi. Michalovo dílo tvoří přechod mezi otcovými kamenickými pracemi a vrcholnými barokními díly bratrovými; ve srovnání s bratrovými sochami jsou jeho výtvory střídmější, méně prostorově řešené, jakoby strnulejší a poněkud méně harmonizované.

Jan Nepomucký na pražských Sousoší českých patronů na

Radnických schodech. Staroměstském mostě v Děčíně

 

Svět

Heinrich Göbel (28. dubna 1818 Springe u Hannoveru, Německo – 4. prosince 1893 New York, USA), 

Byl hodinář a vynálezce, jeden z objevitelů žárovky. Göbel byl původním povoláním učitel, ve svých 31 letech se přestěhoval z Německa do USA a v New Yorku si otevřel hodinářský obchod. Kromě hodinek vyráběl také tlakoměry, uměl vyčerpávat vzduch ze skleněných baněk a zatavovat do nich přívodní dráty. Již v roce 1854 se mu podařilo vyrobit funkční elektrické žárovky, které se příliš nelišily od žárovek až později „vynalezených“ T. A. Edisonem (1879). Goebel použil jako svítící tělísko zuhelnatělé bambusové vlákno zatavené ve skleněné baňce. Goebelovy žárovky měly při světelném výkonu o něco větším než 1 lm/W technickou životnost asi 220 hodin, zatímco Edison v roce 1879 pokládal za úspěch dosáhnout u své žárovky životnosti sto hodin. Goebel od roku 1855 osvětloval elektrickými žárovkami výklad svého hodinářského obchodu v New Yorku, ale o další zužitkování svého vynálezu se nepokusil. Důvodem byl nejspíš problém s napájením žárovek (baterie) a nedostatek financí na proces uznání patentu.

 

Zemřeli 28. dubna.

 

Česko

 Karel Košvanec (? – 28. dubna 1950)

Byl československý občan a železničář, který během druhé světové války pašoval potraviny Židům, vězněným v koncentračním táboře Terezín, díky čemuž desítky z nich zachránil od smrti hladem. Za jeho činy a osobní statečnost mu byl v roce 2013 in memoriam udělen titul Spravedlivý mezi národy, jenž označuje lidi nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holocaustem. V letech 1942 až 1945 jim do terezínského ghetta pašoval potraviny, léky, cigarety a další zboží, a rovněž udržoval necenzurovanou korespondenci s jejich blízkými Část věcí pořizoval na černém trhu za cennosti, které mu Židé za tímto účelem dali, protože pouze ze svého by vše koupit nedokázal. Do hlídaného tábora je pašoval pravidelně každý týden, někdy i dvakrát. Nebylo to však snadné. S nákladem vážícím někdy i desítky kilogramů se musel proplížit mezi strážemi. Někdy pašování trvalo i celou noc, během níž musel v zimě ležet na sněhu, jelikož nemohl odejít skrze stráž. S jeho činností mu kromě manželky pomáhala i nejstarší dcera Vlasta. Sebe i celou rodinu tak vystavoval riziku trestu smrti, který by mu při odhalení hrozil ze strany nacistů. Košvanec zemřel v roce 1950 ve čtyřiceti devíti letech na zápal plic, aniž by se o jeho hrdinství mimo rodinu vědělo.

 

Svět

Michail Illarionovič kníže Goleniščev-Kutuzov-Smolenskij (16. září 1747, Petrohrad, Rusko - 28. dubna 1813, Bolesławiec, Slezsko, dnešní Polsko) 

 Byl významný ruský vojevůdce z období Napoleonských válek. Od sedmi let se Michail učil doma, v červnu 1759 nastoupil do Šlechtické dělostřelecké a inženýrské akademie, ve které dělostřelecké předměty vyučoval jeho otec. Již v prosinci tohoto roku získává Kutuzov vojenskou hodnost konduktora 1. třídy (nižší poddůstojník/stevard) se složením přísahy a přiznáním žoldu. Talentovaný mladík se zapojuje do výuky pro důstojníky. Roku 1762 byl jmenován velitelem roty Astrachaňského pěchotního pluku, kterému v té době velel plukovník Alexandr Vasiljevič Suvorov. Roku 1804 Rusko vstoupilo do koalice proti Napoleonovi a roku 1805 ruská vláda poslala do Rakouska dvě armády; vrchním velitelem jedné z nich (Podolské armády) byl jmenován Kutuzov. V polovině října dorazili na bavorskou hranici, ale rakouská armáda, se kterou se měli spojit, byla již poražena Napoleonem v bitvě u Ulmu. Kutuzovova armáda tak zůstala osamocena proti protivníkovi, který měl asi trojnásobnou převahu sil. Dne 2. prosince 1805 došlo k bitvě u Slavkova. Bitva skončila naprostou porážkou Rusů a Rakušanů. Sám Kutuzov byl lehce raněn kulkou do tváře, padl zde i jeho zeť - baron Tiesenhausen.
Car Kutuzova nahlas neobviňoval a v únoru 1806 ho vyznamenal řádem sv. Vladimíra 1. stupně, nicméně osobně mu prohru u Slavkova nikdy neodpustil (přesto že ji zavinil sám Alexandr I.)

—————

Zpět