HRADOVÉ STŘIMELICE

Hradové Střimelice nazývaly se původně Dědice. Zdá se, že to byla ona část nynější vesnice, kde jsou oba statky Tinglovy, škola, hospoda Urbanova, kdysi panská, dále všechny statky přes silnici končíc čp. 9. Potok vtékající do rybníka ve vsi býval silnější, tekl pod hradem dále lučinami k Hruškovu. Za potokem nedaleko byly Střimelice dolejší, aspoň několik usedlostí a chat, nad nimi vybudována byla v 14. stol. tvrz. Dědici se nazývali sedláci, původní držitelé půdy, kteří oproti sedlákům vzniknuvším v 13. století z otroků a hospodářské čeledě, měli výhodnější, svobodnější postavení. V 11. a 12. stol. měli dědici jakousi právní záruku svých dědinek, jsouce vázáni svému pánu jen k určitým dávkám. Naše Dědice pocházejí z nejstarší doby a poslouchaly jedině knížat českých, ale později k neprospěchu jejich se poměry změnily. V 13. stol. už patří pánům z Cimburka, pak během let poddanských povinností přibylo. Cimburkové měli zboží po celém Posázaví. Znakem tohoto rodu, který vzrostl v hojné potomstvo vladyků, rytířů i panoší, bylo cimbuří, t. j. ozubená zeď, hradba. Hlavní větev rodu byla bohata, schudlí členové rodu měli zboží méně, sedíce na tvrzi dřevěné nebo na skromném hradě, hledali začasté živobytí ve službách vojenských a správních. Jsou to vladykové z Vojslavic, Struhařova, z Pětichvost a rytíři ze Střimelic na hradě u Dědic. Část Střimelic dolejších s Hačkami a částí Zvánovic přešla r. 1321 do majetku ženského kláštera u sv. Jiří, jak obšírně se o tom zmíníme v článku o Zvánovicích. Dědice však r. 1359 určitě drží Jan rytíř ze Střimelic, sedící na nové tvrzi u Dědic. V znaku má tří cimbuří, říká se mu v dějinných pramenech Střimelička. Záhy stal se vlivem svých příbuzných, oblíbených u královského českého dvora, úředníkem zemským, místosudím a pak zemským sudím, cudařem (judex terrae). Majetek má také náš rytíř až ve Svojšicích u Kolína, kde podává za plebána kněze Hrocha z Jemniště po smrti kněze Bohuty r. 1370. Náleží mu Hradec s lesy až k Rovnému. R. 1390 podává za plebána k hornickému kostelu sv. Jakuba v Rovném Mikuláše Janova z Borotína, měl patrně poddané i v Rovném nebo Skalici. Tvrz jeho u Dědic opevněna byla náspy, příkopem a sruby. Spodní část byla kamenná, vrchní asi většinou dřevěný srub. V právech zkušený rytíř Jan ze Střimelic byl pověřen, aby rovnal spory mezi okolními šlechtici, klášterem sázavským a duchovními. 

V církevním příslušenství mají Hradové Střimelice stejné dějiny jako Kostelní Střimelice, kam kdysi farou patřívaly. Na hřbitově u kostela sv. Martina více než šest století se pochovávali osadníci hradostřimeličtí až do r. 1933. — Nesmíme v této stati zapomenouti na slavného rodáka Leopolda Žaldu. Narodil se 7. října 1753 v Hradových Střimelicích, kde jeho otec Josef Žalda byl kameníkem. Studoval v klášteře sázavském, pak u Jezuitů v Praze, filosofii na universitě, na kněze vysvěcen byl r. 1780. Vstoupil do kláštera emauzského a stal se r. 1804 opatem. Byl to muž neobyčejně nadaný, výtečný hudebník, znamenitý kazatel Zasloužil se o klášter emauzský pěstěním kázně, v stavitelství v hudbě a zpěvu. Zemřel r. 1819.

Po zrušení roboty r. 1848 bylo podle »Soupisů« (farní archiv) z r. 1851 v Hrad. Střimelících 367 lidí v 54 domech. Jako sedláci se uvádějí: Urban 1., Heřman 5., Horák 7., Urban 8., Urban 14., představený, Heřman 17., Křivánek 33., Jelínek 34. Tedy 8 sedláků. Za sedláka podle tehdejších a starších názorů pokládán byl ten kdo měl lán pozemků (asi 60 korců) a měl pár koní a pár volů. Na č. 22., uvádí se Vávra jako polosedlák. rovněž č. 21., Heřman s menší výměrou, a pak řada chalupníků s pozemky od 8 do 30 strychů, jsou to: Vykoukal 2., Strejček 3., Urban 9., Urban 12., Bareš 16., Urban 25., Strnad 28., Soustružník 29. Pak následují domkáři. Název ten vznikl překladem z německého Häusler. Staří říkali zahradník, zahrada, později barák, baráčník. Domkářů bylo 7, měli baráček vystavěný na obecním nebo na panském s kouskem pole a zahrádky. — Řemeslníci jsou tito: tkalci: Sadílek 27., Kargr 49., Zyka 52., Vilím 47., Horák 44. a 47., tesař: Háček 32., kovář: Kocábek 35., švec: Horák 43., krejčí: Krutský 48., Novák 54., zedník: Růžička 53., všichni ve svém domku. Šenkýř: Urban v č. 38., s chotí a 5 dětmi z druhého manželství, syn ženatý s 6 dětmi, děvečka a čeleď 16 lidí v jediném čísle. Ostatní lidé žijí v podruží a pomáhají při práci sedlákům. Učitel, starý Císař v č, 46., a místoučitel Počepický František. Od r. 1848 přistěhovalo se mnoho nových lidí do vsi, čísel domů přibývá, ale obyvatelstva ubývá. Jednotřídní škola, kde svědomitě působí t.č. p. Fr. Kulhánek, správce školy a nadporučík v z., má 37 žáků, kdysi mívala i 90. Pod vedením mladého starosty p. Heřmana obec prospívá, upravena byla náves, založen nákladný nový hřbitov při silnici ondřejovské r. 1933.