My dříve narození si pamatujeme, že vždy po MDŽ začalo období jarních úklidů. To aktivní občané poklízeli na veřejných a hlavně viditelných prostranstvích. Pravda je, že se do úklidu zapojili i ti ostatní a uklidili, zametli nejen před svým prahem, ale kolem celého pozemku a i ten příkop u silnice.

    Prostě se tak stalo, že na 1. máje bylo všechno uklizené, také výzdoba svědčila o tom, že ten den 1. máj je den sváteční. Né, že by se všichni hrnuli do průvodu a toužili nést vlajku či transparent nebo poslouchat projevy, ale byla to příležitost potkat se s přáteli a po průvodu si dát ty dobré prvomájové debrecínské párky a zajít na pivečko. Tenkrát nám ani nepřišlo, že by práce měla být oslavována. Bylo jí všude dost a každý jí mohl mít.

    Dnes je to trochu jiné. Oslavy 1. máje jsme zavrhli jako pozůstatek komunistického režimu, jakkoliv ve světe se slaví více jak 100 let. Ta práce si to zaslouží. Z ní všechno vzniká a je určitě tou matkou pokroku. Ti, kteří jsou dnes bez práce, se mnou jistě budou souhlasit, že svátek práce by se slavit měl. Asi trochu jinak než v minulém režimu. Měl by připomínat všem politikům a vládě. že si je platíme za to, aby nám práci dali a odměna za ní, že musí být taková, abychom mohli my a naše rodiny slušně žít.

    Také oslavy osvobození a konce 2. světové války jsou najednou jiné. Z toho co vidíme v televizi, máme dojem, že naši vlast osvobodili američané, přesto, že pamětníci tvrdí, že nás osvobodili sověti. Inu jeden moudrý člověk řekl, že dějiny se nedějí, ale píší. Takové překrucování faktů jsme již jednou zažili. Neměli bychom zapomínat na ty, kteří za naši svobodu dali to nejcennější, svůj život.

    A když už jsem zabrousil do těch oslav, tak bych chtěl připomenout, že v neděli 9. května je svátek matek. A ten bychom slavit měli určitě.

    Tak tedy milé maminky. Děkujeme Vám za všechno co jste pro své děti udělali, děkujeme za starostlivou péči, za podanou ruku při prvních krocích do života. Zůstaňte dlouho mezi námi.

A tady je kytička pro vás.